Kurátor je vetešník - Ondřej Kamenický a Václav Vojtíšek

25.1. - 5.2.2012
Stará veteš nebo artefakt? Hromada harampádí nebo promyšlená instalace? Je vetešník kurátor nebo umělec? A jak to má vlastně kurátor? Jakou roli v tom hraje místo a čas? A jakou roli peníze?

Expozice s tajemným názvem TRA, prezentovaná na loňském bienále v Benátkách byla přehlídkou obskurních předmětů, antikvit a kuriozit společně se stěžejními uměleckými díly, jejichž původ sahal daleko do minulosti. Autorství děl bylo potlačeno ve prospěch mnoho-významových instalací. Student kurátorství Ondřej Kamenický jí byl jako návštěvník zcela pohlcen, což lze vysledovat z jeho barvitého popisu v článku o netradičním pojetí této výstavy v podzimním čísle časopisu H_aluze. Používá slova jako: mysteriózní, rafinovaná spojení, teskné instalace, němý úžas, čarokrása a dojímavá pitoresknost nebo dokonce zajíkavý křik pronikající tmou.  Ke konci své reflexe píše: „Benátské bienále skončilo, když ale půjdete někdy ve vašem městě kolem antiku nebo vetešnictví, zajděte dovnitř a hlasitě pozdravte. Všechno harampádí a skříně s omšelými artikly dobře prohlédněte a nenechte se zmást. Vetešník je kurátor.“  

Tuto myšlenku půl roku na to dovedl takřka do důsledků a zrealizoval ji společně s majitelem jednoho ústeckého vetešnictví Václavem Vojtíškem v kulatém domě v místnosti, která slouží jako bytová galerie.

Nyní je zde tedy vetešnictví. Se vším všudy. Zatuchlá vůně starých krámů, tiché tikání hodin a budíků. Omšelé kusy nábytku, obrazy a rámy, staré hračky, zaprášené knihy, ohrané vinyly, šperkovnice s lichými náušnicemi, několik historických kostýmů, porcelán...ledabyle nebo důmyslně (nebo snad úmyslně důmyslně ledabyle) vyskládané do podivuhodných zátiší. Němý úžas opět přichází ke slovu, vytrácí se ale běžný ostych a prvotní tápání návštěvníků galerie při procházení mezi artefakty. V útulném přítmí pokoje a ve společnosti mnoha předmětů, které se zde nabízí ke koupi, se rázem ocitají v roli zákazníků. Tuto roli znají, zákazník je pán.

Kurátor je vetešníkem. A kým je tedy vetešník?...a kam se poděla galerie Room in?
Otevřeno až do vyprodání zásob. Tak tedy vstupte...a ne/nechte se zmást.

fotografie Kamil Tupý

 fotografie O.Kamenický

                                                                                                          

IDEÁLNÍ ROVINA - Lenka Soukupová a Marek Borský

29.11. – 2.12. 2011 
Jsou dva. Ideální pár. Každý z nich ale tvoří samostatně. Vychází z osobních pohnutek, důvodů, témat. Jejich výstava v bytové galerii Room in je také symbolicky rozdělená prostorově futry dveří. Ona obléhá prostor chodby, on zůstává v pokoji.

Ona je energická performerka, on konceptuálec, fotograf, snivec. Ona se pokouší nalézt ideální poměr mezi svým tělem a okolním prostředím, předměty. Je fyzická. Situaci přizpůsobuje a manipuluje s ní podle sebe do té doby, dokud není přesně taková, jakou jí chce mít. On je otevřený náhodě, nespěje k nějakému konci, nabízí různá řešení. Jejich instalace využívá site specific prostor bytu jako prostoru pro komunikaci s návštěvou. Ona vás zavede prostřednictvím krabicového koridoru do svých ideálních proporcí, vtěsná vás do nich, ať chcete nebo ne. On vám dá svobodu rozhodnutí, vyzve vás k spoluautorství, nabídne vám ideální vztah mezi sebou a vámi. 

Výstava Ideální rovina Lenky Soukupové a Marka Borského je prezentace dvou samostatných konceptů, dva v jednom. Naleznete tu dva možné způsoby jak být s uměním tak říkajíc v ideální rovině.

 

 

 

 

 

 

 

3+1, performance

12.5.2011 proběhla dernisáž třídenní performance uskutečněné přímo v bytové galerii Room in s názvem 3+1. Studenti Katedry výtvarné kultury PF UJEP, Ústí nad Labem Eva Svobodová, Tereza Voštová a Long DO zde představili video, které bylo sestřihem z jejich akce.

3 dny v 1 pokoji bytu 3+1 
3 studenti a 1 kniha
...aneb jak se nepopulární studium povinné literatury může stát uměleckým počinem.

Das Formal noProblem

Viktorie Valocká (AVU) 

a Radim Langer (UMPRUM)

3.5. – 5.5. 2011

Výstavní projekt Das Formal noProblem v galerii Room in byl součástí ústeckého studentského artfestivalu AFT. viz: www.aftfest.cz

Výstava v galerii Room-in je naší první společnou výstavou. Výběr prací i instalace jsou myšleny jako nezatížené identifikací jednoho autora od druhého, to znamená, že záměrně nepožíváme popisků. Formalististické řešení i odkazy mají ovšem svá pravidla. Tyto pravidla nechceme nijak okázale odkrývat nebo prozrazovat, protože jsme přesvědčeni, že míra tajemství nebo přenosu informace a jejich objevování je účelem umění v konfrontaci s divákem. Výrazná estetika barevných předmětů, které jsou jak vystavené „ready-mades“, tak vlastní výtvory naší kreativity se u každého z nás řídí zcela jinými impulsy (například intuice, instinkt a racionalismus, nebo systematické uvažování). 

Proto počítáme také s určitým napětím mezi jednotlivými věcmi, jejich ideovým rozcházením a zároveň paradoxní estetickou podobností. Oba se kontinuálně vyjadřujeme především v médiu malby a závěsného obrazu. Oba také uplatňujeme různé přesahy do jiných forem, jako jsou objekty, koláž, kresba atd. Tato výstava proto může být chápána jako náš společný experiment ve formě výstavy jako syntetického média, kde se mísí tyto formy s obsahy a přístupy. Dominantním obsahem výstavy však zůstáváme my dva.     

Viktorie Valocká a Radim Langer

P-OOCYTY, Andrea Pekárková

Vernisáž výstavy

3.3. 2011 v 18:00

Andrea Pekárková alias Aka 47 se narodila v roce 1985 v Hradci Králové. V současnosti je studentkou ateliéru Vizuální komunikace – digitální média liberecké Fakulty umění a architektury v Liberci. Ve svojí práci se věnuje tvorbě objektů, videa, grafiky a VJingu a ve spolupráci s Helenou Krásovou a Janem Nálepou vede galerii 3x3. Je členkou VJské skupiny Vizual Terrorist a občanského sdružení drinkART.

http://portfolio47.blogspot.com/

Výstava P-OOCYTY 

Instalací autorka reflektuje téma asistované reprodukce a tím otevírá možnost diskuze o etických problémech, emoční vyprázdněnosti a dopadu na sociální strukturu.

Podle některých zdrojů existuje názor, že jedinci narození pomocí umělého oplodnění jsou depresivnější a emočně chladnější. Jedním z důvodů je postup při uchovávání embryí delší dobu mimo tělo matky za účelem vyhodnocení jejich odolnosti a šance na přežití. Ovšem když si uvědomíme fakt, že pro emoční a sociální vývoj člověka jsou nejdůležitější 3 měsíce po porodu, otázkou je, co se stane s lidskou bytostí, když první chvíle bezprostředně po svém vzniku tráví mimo tělo matky.

Vzhledem ke vzrůstajícímu počtu neplodných jedinců bude stále větší část naší společnosti tvořená uměle zplozenými jedinci. Tato nová složka sociální struktury může mít za příčinu vznik dalšího způsobu segregace.

  

afterparty: NOIZUK + vj AKA 47 v klubu Mumie

Vernisáž, Romana Bartůňková (9.12.2010)

Uvedení nového nezávislého výstavního prostoru typu bytové galerie na scénu je dobrou příležitostí přeměnit virtuální síť přátel a známých v reálnou kolektivní oslavu toho, že se máme, a že přece máme o čem.  

Jednodenní výstava Vernisáž, která provoz této site-specific galerie zahajuje, se jako instalace in site snadno přelije v happening a situační asambláž, když do děje vstoupí kromě vernisážových hostů a nájemníků bytu, na kterém galerie parazituje, i osoby a jevy související s místem události – kulatým čtyřpatrovým domem v centru města.

Vernisáž. Opulentní hostina nebo levné víno v plastu. Jak vlastně souvisí chlebíček s krabí pomazánkou a bramborové chipsy s příchutí slaniny s uměním prezentovaným v etablovaných či nezávislých galeriích? Synestézie vizuální informace, vůní a chutí, estetika obložených jednohubek a sympatické křup pssssss pivní plechovky proložené úvodním slovem kurátora? Nejdřív k jídlu, potom k „dílu“? Tvořící se hloučky, skupinky, dvojice, jednotlivci s očima upřenýma na obrazovku videa, nebo o trochu déle na cedulku s anglickým komentářem ke kinetickému objektu českého autora. Scéna orámovaná postavami kurátorů, umělců nebo těmi, kteří jimi chtějí být, pedagogů - výtvarníků, studentů humanitních oborů, všudypřítomnými ratolestmi vašich přátel i těch, co jimi chtějí být, někdy také psi, ochočení potkani či příbuzní vystavujících, široká veřejnost. V lokti zalomené ruce elegantně spočívá vernisážový kelímek.

Chodíte rádi na vernisáže?